ZPĚT NA WEB BLOG ZPĚT

Blog
Brouci v hlavě Doba čtení 390 sekund

Krása. Když ji vidíme, tak ji poznáme. Nebo ne?

Přidáno 29. 11. 2016

Kdo je krásný, atraktivní, přitažlivý (říkejme tomu jakkoliv), má to v dnešním světě jednodušší. Bez ohledu na to, jestli mu šedé buňky kmitají rychlostí světla nebo sotva stíhají obsloužit základní lidské pudy. A to platí napříč věkovými kategoriemi.



Matky věnují více pozornosti hezkým a roztomilým dětem, učitelé favorizují atraktivní studenty a pohlížejí na ně jako na chytřejší. Pohlední dospělí jsou zase lépe placení nebo dostávají nižší tresty u soudu.

Po našem soudu určitě existují výjimky, ale obecně se lidé v souvislosti s krásou chovají dost stereotypně. Hezcí i oškliví. Nejdřív se ale podívejme na to, jak krásu posuzujeme.

Krásu poznáme doslova okamžitě

Psycholožky Olsonová a Marshuetzová v roce 2005 provedly experiment, při kterém ukazovaly účastníkům různé obličeje na pouhých 13 milisekund. Tato doba stačila k posouzení, jestli je obličej atraktivní nebo ne.

Hodnocení atraktivity je samozřejmě velmi subjektivní, ale přestože měli tito lidé pocit, že spíše hádají, většinově se shodli (i s hodnocením samotných experimentátorek, které obličeje hodnotily po delší čas).

Krása pod drobnohledem

Ohledně krásy provedli vědci už mnoho výzkumů. Holt promozkoumávat krásy lidského těla je asi příjemnější než sledovat v mikroskopu bakterie. B-)

Další psychologický výzkum provedli společně badatelé na univerzitách v Kalifornii, San Diegu a Torontu. Lámali si hlavu nad symetrií lidského obličeje podle tzv. zlatého řezu.

Jako zlatý řez se označuje poměr o hodnotě přibližně 1,618 (jedná se o iracionální číslo a následuje nekonečný počet desetinných míst). Tento poměr vznikne rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k větší části.

Mozek vám to nepobírá? Vězte ale, že se zlatým řezem se mozek potkává v přírodě, na obrazech i v architektuře a líbí se mu to.

zlatyrez.jpg

Výzkumníci ukazovali studentům fotky stejných obličejů, ale s různou vzdáleností mezi očima a ústy a mezi očima samotnýma. Výsledek? Zlatý řez nenašli. Zjistili ale, že hezký obličej musí mít dvě charakteristiky:

  • vzdálenost mezi očima odpovídá 46 % šířky obličeje,
  • poměr mezi vzdálenosti oči - ústa a výškou obličeje je 36 %.


I když se to zdá jako pokročilá matematika, ve skutečnosti tyto proporce odpovídají průměrnému obličeji.

Obliba symetrie dává smysl, symetrie je ve většině kultur (ne ve všech) považována za znak dobrého zdravotního stavu a kvalitních genů. Avšak výzkum, který porovnával zdravotní stav a historii 5 000 studentů ve vztahu k symetrii jejich obličeje, neprokázal mezi symetrií a zdravím žádný vztah.

Studenti se symetrickými obličeji byli zkrátka stejně nemocní jako ti, kteří vypadali jako zvoník od Matky Boží. Vypadá to, že mozek si zase sám sází brouky do hlavy.

Nejen lidskou krásou živ je člověk

Pojďme se radši podívat, jak se díváme na krásu věcí. Co způsobuje husí kůži při poslechu hudby nebo to, že dlouhé minuty zíráme na obraz a nedokážeme se odtrhnout? Už Immanuel Kant říkal, že krása nepochází z umění ani z přírody, ale je to pocit potěšení pocházející z lidí. 

Semir Zeki - profesor neuroestetiky na Londýnské univerzitě studoval, jaké části mozku jsou aktivní, když lidé pozorují nebo poslouchají různé druhy umění.

Neuroestetika je poměrně mladá subdisciplína empirické estetiky. Využívá neurovědu k tomu, aby zjistila, jak reaguje náš mozek na estetické zkušenosti - obrazy, hudbu nebo jakýkoliv objekt, který vyžaduje naše estetické posouzení. 

21 dobrovolníků z různých kultur a různých etnik hodnotilo umělecká díla jako krásná, neutrální a ošklivá. Následně šli pod magneticko-resonanční skener. Vyšlo najevo, že při pozorování (nebo poslechu) uměleckých děl, která předtím hodnotili jako krásná, je aktivní tzv. orbitofrontální mozková kůra v přední části mozku.

Tato část se jinak nazývá rozhodovací a poznávací centrum. Aktivní je i při posuzování atraktivity lidského protějšku. Při konfrontaci s “ošklivými” díly nerozpoznal Zeki žádnou společnou aktivitu v mozku.

Možná jste v poslední době zaregistrovali kampaně na záchranu ošklivého ovoce a zeleniny, které zemědělci i supermarkety ještě donedávna ve velkém vyhazovali.

Zdá se to jako nesmysl, je to jídlo jako každé jiné a kromě toho, že má trochu jiný tvar než ostatní, s ním není nic špatně. Vysvětlujte to ale svému mozku, který vaše ruce v obchodě automaticky nasměruje k hezčím mrkvím a jablkům. 


Někdo rád barokní holky, jiný hořké vdolky

S krásou je to trochu jako s chutěmi, také se postupem času mění. Např. ženy, které byly ještě nedávno považovány za ideál krásy (široké boky, buclaté tváře), dnes musí trávit hodiny v posilovně, aby se vyrovnaly modelkám z časopisů.


Podívejte se, jak se v průběhu času měnil ideál ženské krásy.

Ve které době byste chtěli žít? 

Časopisy a internet dnes do jisté míry diktují, jak by měla vypadat hezká žena (nebo muž). Pohublé mračící se manekýnky z Evropy ale kontrastují například s rozesmátými brazilskými tanečnicemi na karnevalech, které jsou mírně při těle.

Nám denně servírovaný “západní” ideál krásy totiž není jediný. V některých kulturách stále platí, že nadváha = peníze a vyšší sociální status. Tlouštíci jsou tam tedy na seznamkách terno.

Co je společensky akceptovatelné, to je hezké

Tento fakt dokazuje i další experiment, pro změnu odborníků na marketing Haiyanga Yanga a Leonarda Leeho (aby si váš mozek odpočinul od psychologů a neurovědců). Nechali skupinu lidí hlasovat na seznamovací stránce, kde se hodnotily obličeje.

Nejprve hlasovali “naslepo”, poté se jim zobrazilo průměrné hodnocení u každého z obličejů. Přestože hlasování bylo zcela anonymní a neexistovala žádná správná nebo špatná odpověď, hlasování se po čase u všech sladilo.

Mozek si prostě zase dělá co chce. Líbí se nám vlastně to, co se nám líbí? Nebo se jenom snažíme splynout s okolím? Vyžeňte brouky z hlavy a běžte se radši projít do krásné přírody. Jestli je tedy skutečně krásná…



Sdílení 

Naučte se pravidlům,
abyste je mohli správně porušovat.

Dalajlama

Je rozumné brát do hrsti rozum, ne žádnou část tohoto webu. © BRAINCUBE