ZPĚT NA WEB BLOG ZPĚT

Blog
Experimenty s realitou Doba čtení

Luciferův efekt mění lidi v pořádně zkažené ovce

Přidáno 10. 01. 2017

Aby se hodný Dr. Jekyll v novele Roberta Louise Stevensona změnil ve vzteklého pana Hyda, potřebuje elixír, který si namíchal. Vy však nepotřebujete žádné vzácné přísady, stačí mozek a koktejl namíchaný ze sociálního a emočního tlaku, nervů a extrémní situace.

Asi nejznámějším psychologem, který se snažil najít v lidském mozku pana Hyda, byl Phillip Zimbardo ze Stanfordu. Už vám to zapaluje? Stanfordský experiment patří k nejslavnějším v behaviorální psychologii, a pokud jste o něm ještě neslyšeli, podívejte se třeba na jeho nejnovější filmové zpracování.

Hra na dozorce a vězně se poněkud zvrhla

V roce 1974 vybral Phillip Zimbardo a jeho tým 24 psychicky zdravých a stabilních jedinců z řad studentů univerzity a zároveň příslušníků střední třídy. Všichni dostali 20 dolarů na den za účast v 14denním experimentu, ve kterém 12 z nich hrálo dozorce a 12 vězně ve fiktivním vězení ve sklepě Stanfordské univerzity. Zdá se to jako nevinná situace, že?

Co následovalo, zaměstnává šedé buňky behaviorálních vědců a psychologů dodnes.

Už po 36 hodinách se vězni snažili zabarikádovat ve svých celách v reakci na psychologický teror ze strany dozorců. Způsob trestání přitvrzoval s každou hodinou experimentu, který se postupně vymkl kontrole.

Zimbardo však odmítal experiment přerušit, přestože dozorci vynalézali stále sadističtější způsoby, jak získat kontrolu nad vězni - nucené svlékání, přerušování spánku (víme, o co jim šlo). Vězni se pak bránili stále extrémnějšími způsoby - hladovkou nebo vykonáváním potřeby mimo místa k tomu určená.

Po 6 dnech už musel být i přes Zimbardovu nevoli projekt ukončen. Pětice vězňů nevydržela ani těchto 6 dní teroru a někteří přiznali traumatizující následky. Není divu, protože u některých dozorců se projevily sklony ke zbytečnému a nezvykle brutálnímu chování, které Zimbardo vysvětloval tím, že se jednoduše nechali strhnout situací. Experiment však čelil výrazné kritice

Co ostatní vědci Zimbardovi vyčítali?
  • Počet studentů byl příliš malý a pokus tak nebyl dostatečně reprezentativní.
  • Všichni účastníci věděli, že jde o experiment a mohli kdykoliv skončit (přestože tohle nakonec nebyla tak úplně pravda) - projekt tak nebyl dost autentický.
  • V chování dozorců lze pozorovat velké rozdíly, dané charakterem jedinců - to je v rozporu s tvrzením, že chování bylo způsobeno tlakem okolností.

Přestože byl experiment napadán, Zimbardo z něj vyvodil závěr, že iracionální a někdy zrůdné lidské chování např. v době války, není ani tak dílem charakteru, jako spíše situace a tlaku okolností. Později tento jev popsal ve své knize jako Luciferův efekt.

Lucifer byl jedním z nejvyšších andělů, který se však chtěl vyrovnat bohu a byl vykázán do pekla, kde se z něj stala ta nejtemnější postava. Právě k Luciferovi přirovnává Zimbardo lidi, kteří pod tíhou okolností mění své jinak dobré chování ve špatné.

Nemůžete být sladkou okurkou v barelu octa

Opusťme na chvíli oblast sociálních experimentů a promozkoumejme realitu z roku 2003. Prostředí sklepa Stanfordské Univerzity vyměňme za irácké vězení Abu Ghraib, studenty hrající dozorce za vojáky americké armády a figuranty představující vězně za zajatce z řad armády Saddáma Husajna.

Během války v Iráku se několik příslušníků americké armády a CIA dopustilo zločinů na iráckých zajatcích. Vězně fyzicky či sexuálně týrali a někteří vězni mučící praktiky nepřežili.  

Snímky, které tyto praktiky dokazují, zveřejnila v roce 2004 stanice CBS a začalo tak dlouhé vyšetřování, na konci kterého byli zúčastnění vojáci uvěznění za zločiny porušující lidská práva a Ženevské konvence. V průběhu vyšetřování vyšlo také najevo, že o praktikách byli dobře informovaní jak ministr obrany Donald Rumsfeld, tak prezident G. W. Bush a že některé praktiky týrání vězňů byly běžnou praxí v Guantanamu nebo afghánských věznicích. 

Podle doktora Zimbarda však vojáci za své chování nemohli. Viníkem byl právě Luciferův efekt. Obhájci vojáků dokonce přizvali Zimbarda, aby svědčil ve prospěch jejich klientů u soudu. Proslavil se jeho výrok: “nemůžete být sladkou okurkou v barelu octa”, čímž vysvětloval, že by se v dané situaci nechal strhnout každý a choval se stejně. I přes Zimbardovu účast zvítězila obžaloba a vojáci byli odsouzeni.

“Just a few bad apples” - “Jen několik shnilých jablek” - takto se označuje skupina vojáků, kteří byli shledáni vinnými za zločiny páchané v Abu Ghraib. Zimbardo však tvrdí, že šlo o dobrá jablka, jen se ocitla ve špatném sudu.

Jsme pouhým stádem ovcí?

Co myslíte, mohlo za chování vojáků prostředí, nebo se od několika špatných zkazila celá bedýnka?

Většinou děláme, co se po nás chce a cítíme se divně, když jdeme proti ostatním nebo proti autoritě. Ruku na šedou kůru, kdo z vás se nezařadí do levého pruhu na dálnici, když se tam řadí všichni před vámi? Kdo pojede po levé straně na eskalátoru, když všichni stojí vpravo? Kdo si vezme khaki kalhoty, když všichni kolem mají na sobě džíny?

Chovat se jako ostatní je lidskou přirozeností a někteří to umí využít i v reklamě. B-)  

V tzv. testu konformity, který prováděl polsko-americký psycholog Solomon Asch měli dobrovolníci porovnat délku obyčejné čáry se třemi delšími a mezi ostatní ji zařadit. Nic, nad čím byste museli moc protáčet závity, že?

Však také 95 % lidí odpovídalo správně. Jakmile se však do experimentu vložili nastrčení figuranti, kteří schválně odpovídali jednotně špatně a opravdoví účastníci pokusu odpovídali až po nich, správně odpovídalo už pouze 25 %.

Zkrátka rádi přenášíme zodpovědnost na kolektiv. V davu je nám dobře.

Svého Hyda tak možná má v sobě každý z nás, ale poznáme to, až když se dostaneme do situace, kdy ho neudržíme v sobě. Ať už pod vlivem extrémního prostředí nebo lidí kolem nás. Nebo snad svého Hyda držíme v sobě schválně, abychom příliš nevyčnívali? B-)



Sdílení 

Naučte se pravidlům,
abyste je mohli správně porušovat.

Dalajlama

Je rozumné brát do hrsti rozum, ne žádnou část tohoto webu. © BRAINCUBE