ZPĚT NA WEB BLOG ZPĚT

Blog
Mozkovna Brouci v hlavě Doba čtení 8 minut

Nevěřte svým vlastním očím. A vlastně ani mozku

Přidáno 19. 04. 2016

Mozek a oči. Dva nejsložitější orgány v lidském těle jsou na sobě přímo závislé, přesto si někdy dělají pořádné naschvály. Zjistěte, jak si s námi pohrávají optické a kognitivní klamy.

Oči fungují podobně jako kamera - snímají okolní svět, získané vjemy ale nijak nevyhodnocují. To se děje až v mozku. A je to právě zrak, kterým přijmeme 80 % informací.

Naše oči sice nejsou tak vyvinuté jako třeba oči dravých ptáků, i tak je to ale orgán, na který při získávání informací o okolním světě spoléháme nejvíc.

Problém je v tom, že mozek získané vjemy občas vyhodnotí jinak, než jaká je realita.

Tento jev není nutně špatný - ostatně kdyby tomu tak nebylo, nemohli bychom sledovat filmy. Při rychlosti 20-24 obrázků za sekundu nám totiž obrazy splývají a my je vnímáme jako pohyb.

Hadi, kteří se točí navždy

Klasickým příkladem takových mozkových zkratů jsou optické iluze. Nejenže v jejich případě vnímáme realitu zkresleně, ale náš mozek je ještě ke všemu nepoučitelný.

Optický klam - hadi | BrainCube

Jen se podívejte na slavný klam s názvem “Rotující hadi”: Přijde vám, že se barevné kruhy točí, že? Jenže ony se ve skutečnosti netočí. Je to jen iluze.

I když teď ale víte, že je obrázek statický, nijak to nepomáhá a hadi se dál točí. Zkrátka to nedává smysl.

Japonští vědci pod vedením Akiyoshi Kitaoky tento jev (a konkrétně Rotující hady) zkoumali a přišli na to, že náš mozek zkrátka nechce uvěřit, že se dívá na iluzi.

Nedivíme se mu - taky nám z toho jde hlava kolem.

Když se totiž na rotující hady podíváte, mozek informaci zpracuje ve zrakové kůře. Tedy té části mozku, kde se vyhodnocuje reálný pohyb.

Tneto txet peřčtete úlnpě bez porbélmů, že? I v tmoto příapdě vás mzoek kalme. Pdole výkzumu Grahama Rawlinsona z roku 1976 neovlviňuje přoadí pímsen ve slvoech čitnelost tetxu do té dboy, dokud zůástvá prnví a posldení písnemo na sévm msítě.

Právě proto nám tak často unikne překlep, i když po sobě text čteme několikrát.

Optické vs. kognitivní iluze

“Zamyslete se nad optickou iluzí jako nad metaforou,” vyzývá behaviorální ekonom Dan Ariely. Má k tomu dobrý důvod. Evoluce si dala na lidském zraku opravdu záležet a my se jeho používání věnujeme každý den.

Pokud jste dočetli až sem, jste při používání zraku přistiženi právě TEĎ! Přes každodenní používání nás ale oči s mozkem čas od času zradí a my nejsme schopni se z chyb poučit (hadi se budou stále točit).

Smysly a schopnosti, které nepoužíváme tak často, na tom jsou ještě hůř. Navíc u nich není tak snadné poukázat na chybu. Klasickým příkladem takové kognitivní iluze je slavný Dunning-Krugerův efekt. Řečeno jednou větou: hloupí lidé jsou tak hloupí, že ani nepoznají, že jsou hloupí. I vás jistě hned napadne několik mozků z vašeho okolí, které tento efekt určitě postihl. Ehm.

Smysly a zažité způsoby myšlení ale šálí každého. Ano, i vás. A nás také.

Je totiž velmi pohodlné se na ně spolehnout a nelámat si hlavu s tím, jestli skutečně servírují reálný obraz věcí. Hledejte proto nové úhly pohledu a nenechte svůj mozek ustrnout v zajetých kolejích. Brouci v hlavě jsou občas dobří.

Láska na první pohled najednou nezní tak romanticky, že? Záleží ovšem, kam se podíváte. Stephanie Cacioppo z chicagské univerzity tvrdí, že pokud se při prvním setkání podíváte protějšku na obličej, může z toho být láska. Jestliže se ale zaměříte na tělo, pocítíte maximálně sexuální přitažlivost a vášeň.



Sdílení 

Naučte se pravidlům,
abyste je mohli správně porušovat.

Dalajlama

Je rozumné brát do hrsti rozum, ne žádnou část tohoto webu. © BRAINCUBE