ZPĚT NA WEB BLOG ZPĚT

Blog
Brouci v hlavě Doba čtení 6 minut

Propadněte optimismu. Už vás nic nezachrání

Přidáno 27. 06. 2017

Kouření způsobuje rakovinu. Každé druhé manželství se rozvádí. Nehodovost roste. Navzdory všemu jsme rození optimisté, očekáváme, že se nám špatné věci vyhnou nebo dopadnou lépe než by mohly.

Mozek většiny lidí na špatné informace reaguje někdy až příliš optimisticky. Na rakovinu z kouření lidé umírají. Ale ti druzí, že? B-) Vy se nerozvedete a  jezdíte opatrně. Buďte v klidu, i úspěšný rozvodový právník vstupuje do manželství přesvědčen, že je to napořád.

Optimismus je  schopnost vidět a posuzovat věci z té lepší stránky. Optimisté jsou většinou vyrovnaní a veselí, jejich hledání lepších stránek a výhod, při nepříjemných situacích a nepříjemnostech obecně, může mnohdy připomínat až ironii nebo černý humor.

Netvrdíme, že se optimisté nerozvedou, ale nejspíš s nadšením vstoupí do manželství druhého.  A třetího B-)

U mě je všechno v pořádku

Pojďme si teď trochu pohrát s našimi brouky v hlavě. Máme pro vás tři otázky. 

  1. Vycházíte dobře s lidmi?
  2. Jste dobří řidiči?
  3. Jste upřímní k sobě i druhým?

Odpověď je víceméně kladná, že?

A teď odpovězte za vašeho souseda či sousedku. Nebo prodavačku, u které jste dnes na pokladně platili.

Tak dobří jako vy nejsou, že?

80% lidí podceňuje možnost, že by se mohli rozvést, ztratit práci nebo mít diagnostikovánu vážnou nemoc. Považují své děti za výjimečně nadané a přeceňují pravděpodobnou délku našeho života. O druhých už toto smýšlení ale nemají.

Víte, že největší míru optimismu ztrácíme, pokud hodnotíme obecně město, kraj či zemi? Ruku na srdce, kdo dnes pochválí naše politiky. Kdo by netvrdil, že "ti nahoře všechno rozkradou" nebo "takový bordel tu nikdy nebyl"?

Tak by se daly shrnout poznatky Tali Sharot, londýnské neuroložky. Podle jejího průzkumu si 3/4 Britů myslí, že jejich rodina je a bude šťastná, ale pouze 30% si myslí, že šťastná a dobrá bude i celkově společnost. 

Optimismus světem vládne

Tali Sharot se optimismem zabývá několik let. Víra v lepší budoucnost se objevuje u každé rasy, náboženské skupiny a socioekonomického prostředí. Náš optimismus neztratí nic ze svého lesku, i když se v životě setkáme s násilnými konflikty, vysokou nezaměstnaností, živelnými pohromami a dalšími hrozbami.

Někteří jedinci si zase myslí, že tajnou cestou k úspěchu a štěstí je hlavně nic neočekávat, že nás pak vše už může překvapit.

Psychologové Margaret Marshall a John Brown se na toto zaměřili a podrobili testu 80 studentů vysoké školy. Nejdříve zjistili, jaké je jejich očekávání, zda test zvládnou či nikoliv. Po testech se zaměřili na pocity studentů. Nebylo důležité, zda test zvládli, ale jak se na něj a na sebe potom dívali. Ti, co si věřili, ale u testu propadli, neměli výrazné výčitky. Byli  přesvědčeni, že test byl opravdu těžký.  Naopak studenti s nízkým očekáváním byli přesvědčeni, že test nezvládli, protože jsou hloupí a nemají na něj. 

Paradoxní na celém testu bylo, že se v testu propadnuvší studenti s vysokými očekáváními cítili daleko lépe než studenti s nízkými očekáváními, kteří test zvládli. Paradox, nemyslíte?

Velkou roli hraje to, jak o sobě smýšlíme. Tím pádem se pak negativním událostem umíme postavit. Při ztrátě zaměstnání z pesimisty u dalšího pohovoru stříká pocit beznaděje, že je v práci neúspěšný. Naopak optimista je u dalšího pohovoru přesvědčen, že ta původní práce stála za nic a teď to bude teprve to pravé ořechové. Být personalista, koho vezmete?

Polib mě. Za tři dny, prosím!

A víte, že není důležité, co očekáváte? Ale už jen to, že očekáváte nás činí šťastnými?

Behaviorální ekonom George Loewenstein to zjistil polibkem, přestože nikoho nelíbal. Pohrál si s očekáváním do budoucna. Zeptal se lidí, kolik by byli ochotni zaplatit za polibek se slavnou osobností hned, za tři hodiny, za den, tři dny, rok a deset let. Překvapivě nejvíce oceněný nebyl polibek "hned", ale až ten za tři dny.

Jak je to možné?  Již samotné očekávání totiž  dotyčné naplňovalo pocitem štěstí. Mohli si tři dny představovat, jaké to asi bude a mohli se na polibek těšit.

Nechoďme daleko, nejde jen o líbání s celebritou. Všichni milujeme pátek. Ale přitom je to pracovní den jako každý jiný. Musíme do práce, do školy a zpravidla si ho tam celý den odsedět a odpracovat.  Nemilujeme pátek. Milujeme pocit, že nás čekají dva dny volna, představujeme si, co budeme dělat, jak víkend strávíme. Neděle, tedy celý den, kdy skutečně máme volno, na žebříčku oblíbenosti klesá. Víme, že pracovní týden je za dveřmi.

Optimismus mění realitu...

Obecně možná ne. Ale tu vaši ano. Subjektivní realitu.  Optimismem stavíme svou sebenaplňující předpověď. Optimista očekává dobré výsledky, věří ve zlepšení, nepřipouští si neúspěchy a z případných failů se snadno otřepe. Neúspěchy většinou nemají velký dopad na jeho sebevědomí. 

Optimista tak dosáhne rychleji svého cíle. Nebo je o tom aspoň přesvědčen a tvrdí to B-)

Co z toho plyne? Optimismus vede k úspěchu v práci, ve škole, sportu a bez nadsázky upevní i vaše zdraví. Když se vám daří a netrpíte depresí z neúspěchu, ušetříte si spoustu zdravotních komplikací do budoucna. Nedeptat se za to stojí.

Optimismus má spoustu plus. Ale jak si ho zachovat tváří tvář skutečné realitě?

Nepoučitelný optimista

Tali Sharot požádala skupinu lidí, aby uvedli procento pravděpodobnosti, že dostanou rakovinu. Jakmile od všech měli odhad, sdělili jim, jaký je průměr pro lidi jako jsou oni. Poté jim položili stejnou otázku, ať odpoví znovu, pokud mají tyto informace.

Co myslíte, změnily se jejich odhady?

Zatímco pesimisté si u své první odpovědi mysleli, že rakovinu dostanou na 50%, tak po zjištění průměru uváděli, že pravděpodobně dostanou rakovinu na 35%. Šli ve svých odhadech níž, ale rozhodně zůstavali pesimisticky stále nad průměrem.

Optimisté věřili, že rakovina se jich týká na 10%. Poté, co se dozvěděli, že pravděpodobnost je 30%, tak své odhady navýšili. Při druhém položení otázky odpověděli, že jejich "šance" je 11%. B-)

Optimisté, i přesto, že mají podklady reálných čísel, stále věří, že se jich to netýká a tato čísla pro ně neplatí. Jsou nepoučitelní.

Optimismus v mozku. Delete.

Tali Sharot šla ale ještě dál. Se svým kolegou Ryotou Kanai si na pomoc vzali magnetickou rezonanci a ta potvrdila, že za náš optimismus může opravdu mozek. Konkrétně levý dolní čelní závit. Závit na pravé straně je útočištěm pro pesimismus. B-)

Na skupině dobrovolníků provedli experiment. Položili jim několik otázek ohledně výhledu do budoucna. Poté dobrovolníkům vyslali magnetický impuls do levého závitu a tím ochromili jejich pozitivní vnímání. Následné odpovědi byli dalece pod průměrem od těch původních. V okamžiku, kdy paralyzovali pravý závit, pozitivní vnímání bylo nabuzeno a odpovědi šli ve svých optimistických předpokladech vzhůru.

Tali i Ryota prohlašují, že výboje neovlivnili dobrovolníky na dobu delší než 30 minut. B-) Tak jim budeme věřit.

Celý pokus zobrazuje následující obrázek. Prostřední sloupeček jsou odpovědi před testy. Levý sloupeček značí propad po "vypnutí optimismu", pravý sloupec naopak po eliminaci negativismu.

 talisharot.jpg


A komu tím prospějete?

Proč by se někomu mohlo hodit vypnout v hlavě optimismus? Třeba i vám! Optimisté jsou nepoučitelní. Přesto, že mají reálně objektivní informace, udělají rozhodnutí, ve kterém toto nereflektují. Optimista si vezme půjčku s vidinou, že ji lehce splatí. Ačkoliv přišel o práci. A vezme si klidně další, protože je přesvědčen, že přijdou šťastné zítřky a on jednoduše splatí obě. Co myslíte, jak příběh dopadne?

A teď si představte tyto optimisty na vedoucích pozicích. Jak by to asi dopadlo, pokud by se optimismem nechal management unést při plánování rizik a plánování rozpočtů? Nebo lékaře, který tak nějak s úsměvem u operace přemýšlí, že tentokrát to "šmikne" správně? Moment, v tomto světle máme asi hodně optimistickou vládu B-)

Optimismus tak lze pro toto selektivní upravování paměti považovat za neurologickou poruchu. Neurologové zjistili, že existuje  skupina lidí, jichž se tato "porucha" v mozku netýká. Jediní, kdo dokázali svůj pohled na budoucí rizika vidět realisticky, byli lidé trpící tak vážnými depresemi, že je museli klinicky léčit. B-)

Levý závit, póóózor!

Nebojte se, umíte vyjít s lidmi, jste dobrými řidiči a vaše děti jsou (budou) geniální. Sedněte do auta a klidně si dejte jednu malou cigaretku.

Mějte svůj levý dolní závit stále optimisticky aktivován. Jsme na světě, abychom žili a věříli, že se nám bude dobře dýchat.

Nechtěli jsme dnešním článkem rozbít vaši chuť do života. Jen jsme zase posvítili do míst, kde se z jasně bílé může stát občas černá.

Třeba vám to u některých rozhodnutí projede hlavou a ubráníte se slepotě vůči některým jasně daným podkladům. Ať už se to bude týkat rozhodnutí o vývoji nového produktu a nebo vašeho druhého sňatku B-)



Sdílení 

Naučte se pravidlům,
abyste je mohli správně porušovat.

Dalajlama

Je rozumné brát do hrsti rozum, ne žádnou část tohoto webu. © BRAINCUBE