ZPĚT NA WEB BLOG ZPĚT

Blog
Mozkovna Doba čtení 4 minuty

Sbíráním nálepek k úspěchu. Nevěříte?

Přidáno 21. 02. 2017

Tento projekt jsi zvládl skvěle! Díky! Práci všech jsi dokonale zazdil. Jako vždycky! Pár slov vám může ovlivnit život víc než si myslíte. Pohodlně se posaďte a pochvalte svoje brouky v hlavě, za to, jak vám v hlavě šrotují.

Nadprůměr z Průměrňákova

Znáte Průměrňákovi? Příběh pětičlenné rodiny, ve které je každý opravdu svůj. Prostřední dcera Sue je naivní nešikovnou puberťačkou, které se přes veškeré její úsilí nic nedaří. Zažívá ty nejponižující chvíle, ale přesto je nezlomnou optimistkou. Všechno je boží, všichni jsou skvělí.  Ve všem cítí "nakopnutí", vrhá se do všeho po hlavě a za pochvalu je pak ta holka schopná neuvěřitelných věcí.

Je to možné? Ano.

Ruku na srdce! Kdo by neměl rád uznání a pochvalu? Kdo by nerad slyšel ocenění svého úsilí, snahy nebo vynaloženého času? A vidíte, ve většině případů, kdy se nám pochvaly dostane, tak ji většinou bagatelizujeme nebo říkáme: "To nic není. To byla maličkost. Je to práce celého týmu.” 

Proč neřekneme pouze: "Moc děkuji."? Tím spíš, když víte, že jste výsledku fakt věnovali maximum?

Pusťme pochvalu hrdě do svého života! A naučme se ji dávat.

Tu besídku jsi zkazil moc hezky

U miminek a malých dětí se pochvalou nešetří. Rodiče chválí za každý zub, snědenou lžičku, první krok. Co by to bylo za školní besídku bez rodičů a pochvaly, jak skvělí jsme byli, i když se nám to možná nepovedlo? Děti jsou tabula rasa. A chválu pro svůj rozvoj potřebují.

Všechno, co vidí, co jim řeknete nebo uděláte, do nich zapíšete a formujete jejich osobnost. 

Pokud rodiče děti nechválí nebo naopak pouze kritizují, může to vést k jejich nízké sebedůvěře a strachu ze selhání v budoucnu i po celý život.

Tabula rasa znamená původně oškrabanou a uhlazenou voskovou psací tabulku, jaké užívali staří Římané. Výraz se užívá jako metafora ve stejném významu jako české "nepopsaný list", médium, na něž se dá psát, na němž však (zatím) není nic napsáno.

Pochval mě a já selžu

Jenže je to složitější. Pochvala totiž může nízké sebevědomí naopak podpořit. Hmm...

Profesor Brummelman, šéf univerzitního výzkumného týmu v nizozemském Utrechtu, v rámci svých studií prokázal, že je rozhodující, jak je pochvala formulovaná.

Pokud má dítě nízké sebevědomí, na první pohled naprosto neškodná pochvala jako „Ty jsi tak šikovný!" může vést k pocitu studu. Pokud se dítěti totiž příště nepoštěstí a vše nepůjde podle plánů, často si děti v takové situaci myslí, že zklamaly a selhaly.

Testu se zúčastnilo 357 dospělých, kteří hodnotili během různých činností šest fiktivních dětských charakterů s různou výši sebevědomí. Vlastnosti a celkovou osobnost chválili u dětí s nízkým sebevědomím téměř dvakrát tak často.

„Dospělí si možná myslí, že dětem pomůže, když vychválí jejich talenty a schopnosti. To platí jen v případě, že jsou úspěšní," říká Brummelman. „Pokud ale děti s nízkým sebevědomím jen jednou selžou, cítí se bezcenní, a to je dělá emocionálně velmi zranitelné."

To potvrdil i druhý jeho experiment.

313 dětí bylo hodnoceno při reakční hře počítačem. Po prvním kole hry se jim na obrazovkách ukázalo „Wow, to jsi zvládl skvěle!" nebo „Wow, jsi skvělý!" anebo vůbec žádná odezva. Poté se děti zúčastnily druhého kola, ve kterém buď zvítězily anebo prohrály.

Největší stud cítily ty děti, které trpí nízkým sebevědomím a které jako pochvalu obdržely „Wow, jsi skvělý!"

Proto je lepší hodnotit snahu, chování nebo samotný výsledek. Místo "Ty jsi šikovný," řekněte: "Namaloval jsi hezký obrázek. Líbí se mi, jak jsi namaloval ten domeček. Je vidět, že jsi tomu věnoval spoustu času.”

Pošlete do světa kompliment. ASAP!

Nám to připomnělo jedno video, ve kterém si možná příznivci Sběratelů kostí a fanynky Jacka Hodginse přijdou na své. Hlavní role ve videu se ujal jeho protagonista T.J. Thyne. Pracuje na parkovišti a potvrzuje zákazníkům parkovací lístky. Celkem nuda. Pouze u něj je však velká fronta. Dělá to totiž jinak. Miluje lidské úsměvy, proto každému řekne něco milého a pochválí ho.  Když na něj nastoupí šéfové, že má až moc dlouhou frontu, nestačí se všichni divit, co jim řekne. Koukněte na to.

Rozbijte zrcadlo

Norihiro Sadato z Národního institutu pro psychologii ve své studii zjistil, že když slyšíme pochvalu, mozek nám pošle dávku příjemné sebedůvěry a navíc se okamžitě stáváme lepšími v čemkoliv, co právě děláme. Není vůbec potřeba, abychom komplimentu věřili a pitvali jej.

Neřešme, jak to dotyčný myslel, jestli je to pravda a co případně za tu lichotku chce. Podle zjištění Sadata bohatě stačí, když se s pochvalou zaměříme na aktuální příjemný pocit, který nám přináší. Mozek už pak udělá všechno ostatní.

Jak tedy reagovat na pochvalu?  Stačí jednoduše odpovědět jedním slovem: "Děkuju."  Pokud k tomu dodáte: "Moc mě to od Tebe těší.”,  přinese to radost i druhé straně.  Sadato se tak vysmál časopisům, které všemožně radí, jak je nutné se připravovat a nacvičovat reakce na komplimenty před zrcadlem B-)

Rozdávejte a sbírejte nálepky. Ty správné.

A teď si představte, že můžete pochvalou dokázat mnohem víc. Slyšeli jste o sebenaplňujícím proroctví?

Pygmalion efekt je jev, kdy pozitivní očekávání vede k pozitivnímu výsledku. Je to fenomén, při kterém nevědomě ovlivňujeme situaci a lidi tak, že naplní naši původní předpověď. Pokud se jedná o negativní očekávání mluvíme o Golemově efektu.

O co přesně jde?

V šedesátých letech minulého století proběhl dnes už slavný experiment Roberta Rosenthala a Lenore Jacobson Pygmalion in the Classroom.

Žákům na základce rozdali testy a vyučujícím řekli, že jde o prověření IQ žáků a jejich studijních předpokladů. Pak vybrali žáky s průměrnými výsledky, ale jejich učitelům sdělili, že tito žáci jsou nadprůměrně inteligentní.  Za nějakou dobu tito žáci opravdu začali dosahovat skvělých výsledků.

Proč?

Učitelé k nim začali přistupovat jinak než k ostatním. Věnovali jim víc času, vyvolávali je v hodinách a následně je chválili. Tím zvýšili jejich motivaci a sebedůvěru a to vedlo k jejich zlepšení.

Přenesme to do práce. Povedeme si výrazně lépe, pokud od nás naši šéfové hodně očekávají a věří v náš úspěch? Odpovězte si sami B-)

Jsi lepší krysa!

Rosenthal šel ve svých experimentech dál. V roce 1963 oslovil studenty psychologie. Každému dal krysu, aby ji naučili projít bludištěm.

Některým studentům však řekl, že jejich krysa je chytřejší a že učení jim půjde lépe. Některým řekli opak. Ve skutečnosti byly krysy stejně inteligentní.

A ejhle! Když po čase testovali krysy, jak se jim daří průchod bludištěm, čekalo je překvapení. Krysy, o kterých bylo řečeno, že jsou chytré, bludištěm opravdu proběhly a naučili se to i rychleji než ostatní. Studenti věřili, že jim učení půjde lépe, tak krysy v učení povzbuzovali a trávili tréninkem více času.

Studenti, kteří si mysleli, že mají hloupější krysy, to po pár pokusech vzdali a nevěnovali tomu úsilí.

Teorie nálepkování. Proces, kdy v důsledku toho, jakou “nálepku” dostaneme, si nás ostatní “zaškatulkují” a podle toho se k nám chovají. Nálepka se tak stává skutečností, okolí totiž jedná tak jako by byla pravdivá.

A nemusí jít jen o školu, kdy se s vámi nějaká nálepka může táhnout celou školní docházku. Podobné nálepky rozdáváme i v dospělosti.

Představte si, že jedete poprvé služebním voze a hned nešikovně nabouráte. Od té chvíle máte před svými kolegy nálepku "Řidič na baterky".  Věřte, že se vám pak bude velmi často při hromadných výjezdech stávat, že budete sedět vzadu. B-)

V každém případě, ať už mluvíme o pochvale nebo nálepce, můžete život vám či druhým hodně ovlivnit.

Nechte si to projít hlavou.

A kdyby se vám náhodou uznání nedostávalo, nevzdávejte to. Ono přijde, věřte! Vždyť i naše zmíněná Sue jako wrestlovačka nevzdala zdánlivě předem prohraný boj. A dostala na kolena celý tým špičkových roztleskávaček. B-)

Bojujte, začněte chválit a přijměte každé uznání s otevřenou náručí! Protože my si vás vážíme, že čtete naše články jako je třeba tady tento. Děkujeme!



Sdílení 

Naučte se pravidlům,
abyste je mohli správně porušovat.

Dalajlama

Je rozumné brát do hrsti rozum, ne žádnou část tohoto webu. © BRAINCUBE