ZPĚT NA WEB BLOG ZPĚT

Blog
Brouci v hlavě Doba čtení 3 minuty

Strach, že nebudete mít strach

Přidáno 25. 07. 2017

Našim nedávným článkem jsme naplnili sklenici až po okraj optimismem. Dnes na optimismu ubereme a dnešní článek obalíme strachem o život. Vy se bát nemusíte. My totiž víme, že strach se mění ve štěstí. Nevěříte? 

Vzpomínáte si ještě na naše povídání o trojmozku? Zmínili jsme tam situaci, kdy plavete v moři a najednou se kolem vás něco mihne. Leknete se žraloka, ale je to jen stín letadla nad vámi.

Za podobnými pocity nemusíme nutně do moře. Na procházce uskočíte, když vedle vás podezřele zašustí tráva a koutkem oka zahlédnete pohyb. Leknete se hada, ale ten se změní v ještěrku, ptáka nebo myš. A ve většině případů původce zvuku ani nespatříte. Ten pocit úlevy, že to není had, stojí za to, že?

Vrtá vám hlavou, proč naše reakce na nebezpečí je téměř vždy stejná? Pojďme se podívat, co se s naším těle děje.

Jednou, dvakrát, třikrát měř, mozku

Mozek je pořád ve střehu. Pokud vyhodnotí nějakou situaci jako nebezpečí, pracuje ve třech blocích, během kterých se rozhoduje, jak se zachováme.

Téměř ihned, jakmile naše tělo uslyší šustění, mozek vyšle signál k zastavení. Dává okamžitě tělu najevo, že se ocitnul tváří v tvář nebezpečí. Znehybní svaly a dochází ke známému zaškubnutí těla.

Mozek v setině sekundy proměří vzdálenost nebezpečí a analyzuje, zda máme utíkat nebo se bránit. Pokud se nám "vyplatí utéct", mozek okamžitě nadopuje tělo adrenalinem a zrychlí tlukot srdce. V té chvíli před hadem uskakujeme a běžíme pryč.

Pokud si mozek myslí, že je nebezpečí blízko a neutečeme, spustí obranné reflexy. My se začneme fyzicky bránit. V případě našeho setkání s hadem se ho nejspíš budeme snažit nakopnout.

Pozor! Pokyn k obraně může mozek vyslat i tehdy, pokud nebezpečí není reálné. Jestli vylekáte kamaráda z bezprostřední blízkosti, počítejte s tím, že může přiletět facka. A kamarád v tom bude nevinně.

Úplně přesně situaci útoku při nereálném nebezpečí vystihuje následující video. B-)

Strach je emoce, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Doprovází ho zpravidla zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, někdy husí kůže.

Zmíněné pocity jsou při návalu strachu běžné, mozek musí co nejvíce vyburcovat potenciálně ohrožený organismus. Zajišťuje to tzv. vegetativní nervový systém, který nemůžeme vlastní vůlí ovládat. 

Příjemný strach jako droga

Nicméně během premiéry Saw nebo Vetřelců z kina ještě nikdo neutekl a ani nepadají facky. Proč se točí horory a proč na ně tak rádi koukáme? Pro spoustu lidí je strach příjemná emoce. Pojďme to rozebrat.

Možná namítnete, že horory nesnášíte, že se u nich opravdu bojíte. Milovníci strachu nemusí milovat horory a nosit padák na zádech, aby se "rádi báli". Ke krásně prožitému strachu stačí sjet poprvé velkou skluzavku, tobogán, vyzkoušet novou atrakci na Matějské pouti nebo vyšlápnout rozhlednu a podívat se dolů.

Může za to dopamin. Jde o látku, kterou mozek vypustí do těla, jakmile vyhodnotí, že nebezpečí už pominulo. Dopamin je pro svou funkci nazýván hormonem štěstí, způsobuje vznik příjemných pocitů v reakci na různé události či aktivity nebo vlivem požití některých drog.

Strach je tedy droga, kterou si dopřáváme zcela legálně a dobrovolně.  B-)

Nesmí to být ale často.

Představme si pouť. První jízda na řetízkáči je pro děti smíšeným pocitem dobrodružství z něčeho nového a strachu, co bude následovat. Během první jízdy mozek situaci vyhodnotí jako potenciální nebezpečí. Tělo se začne uklidňovat a uvádět do "normálu" až po dokončení jizdy. To vysvětluje radost dětí opouštějících kolotoč. Mají plno dopaminu v žilách. A za chvilku už vám visí za rukáv, že chtějí jít na něco dalšího. Závislost B-)

Mozek ale není hloupý. Pokud si pouťové řádění dopřává dítko často, mozek přestane jízdy vyhodnocovat jako nebezpečí a po dopaminu se slehne zem. Mozek získá imunitu. Pokud si tedy dá po sobě 10 jízd za sebou, bude poslední jízda už pěkná nuda. B-)

Tohle funguje ale jen u nereálného nebezpečí. Během hororových scén mozek vyšle signál strachu a my pevně sevřeme opěrku sedadla. Vzápětí se uklidníme, že jde o fikci, dopamin se nám rozlévá do žil, naše tělo se dostává do normálu a my si s klidem vezmeme další brambůrek.

Ne každý člověk dostává během těchto situací stejnou dávku dopaminu, proto se každému líbí něco jiného. Statečný milovník hororů nedokáže vylézt na Petřínskou rozhlednu a podívat se dolů. Pro jeho mozek je rozhledna reálným nebezpečím a dopaminem tam mozek šetří. On skutečně bojuje o život a tuto zábavu nevyhledává s nadšením. B-)

Z psychologického hlediska je strach negativní emoce, ale naše tělo ji prostě potřebuje. Strach cítíme v nebezpečných situacích a strach je způsob, jak nás chránit i jak nás naplnit štěstím. B-)

Bez strachu by se lidstvo daleko nedostalo. Strach z predátorů, zimy, hladu či nemocí nás poháněl od pravěku dopředu. Strach nepociťujeme jen my, ale i spousta zvířecích druhů.  Vždyť i ten had v trávě se možná bojí vás víc než vy jeho. B-)

Dnes už nás možná tak netrápí strach o přežití. Ke strachu máme jiné podněty. Rychlý tep nám vyskočí třeba v autobuse při setkání s revizorem. Srdce se nám hrůzou zastaví, ikdyž máme lístek v kapse. Dopamin je ale po chvíli v žilách a my jsme happy.  B-)

Naše rada pro dnešek zní: "Přestaňte mít strach ze strachu, učiní vás šťastnými." Pokud tedy nejezdíte načerno. B-)



Sdílení 

Naučte se pravidlům,
abyste je mohli správně porušovat.

Dalajlama

Je rozumné brát do hrsti rozum, ne žádnou část tohoto webu. © BRAINCUBE