ZPĚT NA WEB BLOG ZPĚT

Blog
Brouci v hlavě Doba čtení 4 minuty

Za tajemstvím falešných komnat

Přidáno 03. 10. 2017

Minulý týden přišel další požadavek z Evropské Unie. Požaduje přejmenování Karlova mostu na Most Václava Havla. Psali to na internetu, tak to musí být pravda.

Usmíváte se? Jedná se o zprávu, kterou žádný soudný člověk nemůže brát vážně?  Snad máte pravdu. Ale věřte nebo ne, i u tohoto článku se minulý týden strhla smršť reakcí několika desítek lidí, kteří se nad nařízením rozčilovali.

Článek o diktátu Unie, jak se má jmenovat náš nejslavnější most, vydala v tomto případě skupina AZ247, která se netají s tím, že na svých serverech vydává falešné zprávy. Dělá to denně a bere si na paškál různé události nejen z Česka.

Ale světe, div se! Článek nedostával pouze lajky a srdíčka od fanoušků stránky, v diskuzi pod článkem se rozjel boj za vystoupení z EU, padala sprostá slova... Článek byl velkou rychlostí sdílen dál na zdech profilech uživatelů a skupin Facebooku.  K tomu se přidalo pár přilévačů do ohně, trollů a "hejtrů"... A o zábavu bylo postaráno.

Sám správce skupiny AZ247 se pár hodin po vydání článku pozastavoval na tím, že někdo článku může věřit, aniž by si přečetl jeho obsah. Tam se mimo jiné psalo, že zdravotní personál dostává výplatu v plastových víčkách. B-)

Podívejme se dnes na to, proč lidi tak rádi sdílí nesmysly,  proč si neověří zdroj a proč věří všemu, co čtou.


Zavřené dveře komnaty

Možná to vypadá, že fenomén sdílení blbosti souvisí s rozvojem internetu, diskuzních skupin a sociálních sítí. Není tomu tak. Nepotřebujeme k tomu internet.  Lidé odjakživa rádi sdíleli své názorové proudy. Lživé i pravdivé. Nevědomky i záměrně.

A děje se to i dnes.  Podívejte se do kuchyněk v práci, na ulice, před obchody nebo do hospod...

Je tu jen jeden velký rozdíl. Pokud se zprávy předají ústy, tak se dostanou mezi hrstku lidí. Moderní komunikační technologie umožnili lidem šířit své názory mezi tisíce stejně nebo podobně smýšlejících osob najednou. Vzájemnou zpětnou vazbou se navíc utvrzují o pravdivosti svých slov.

Komnata ozvěn je situace, ve které se skupina osob utvrzuje ve svých názorech. Pokud mají stejné názory a stále se opakují, názory se zesilují. Odlišné názory jsou pak zeslabovány či přímo vyloučeny.

Je to přirozené. Lidé prostě věří tomu, co podporuje jejich smýšlení a staví se proti všemu, co jejich názoru odporuje. Ve skupinách proto spolu komunikují lidé, kteří si rozumí, mají podobné názory a postoje.

Lehce se tak stane, že jedinec, který se ve skupině octne, je pod palbou jednostranných názorů. Plně je přijme a je přesvědčen o jejich pravdivosti.  Nemá vůbec potřebu informace ověřit. Nevědomky šíří informace dále a vůbec netuší, že se octnul v informační bublině.

Tomuto tématu se věnuje i  sociolog Zygmunt Bauman: „Když se ale podíváme na studie, které zkoumají, jak lidé informační technologie skutečně využívají, zjistíme, že většina lidí je používá k tvorbě a upevnění vlastní bubliny pohodlí. Je to zóna, kde nemusíte řešit žádné nepohodlné kontroverze, nemusíte obhajovat svoje myšlenky, nemusíte nic vysvětlovat. Výsledkem ale je, že ztrácíme kritické schopnosti. Ztrácíme schopnost poznávat, vyjednávat, argumentovat, přijímat změnu.

Podle Baumana má vliv i Dunning-Krugerův efekt. O tom jsme se už jednou zmínili. Tento efekt jsme shrnuli větou:  hloupí lidé jsou tak hloupí, že ani nepoznají, že jsou hloupí. Jak trefné pro tento případ B-)

Dej mi mou FAKE NEWS

Když už někam na internetu sami přijdeme a začneme všemu bezmyšlenkovitě věřit... Budiž.  Horší je fakt, že sociální sítě z nás možná ty hlupáky vytváří samy.

Falešné zprávy jsou z různých důvodů vysílány do světa internetu a snaží se nás znejistit, podvrtat naši důvěru v instituce a celý systém, ve kterém žijeme.

Samotný Facebook přispívá k tomu, že problém falešných zpráv nabývá nebezpečných rozměrů. Jeho algoritmy určují, co se nám ukáže na Zdi. Uchovává si informace, co lajkujeme, kde diskutujeme, co nás baví a kteří přátelé jsou nám nejbližší.

Zkrátka Facebook dokáže určit, jaké příspěvky se nám budou líbit. Problém je v tom, že když se jednou zamotáme do spleti falešných příspěvků, už se z ní jen těžko vymotáme, protože Facebook vidí, že tyto příspěvky nás zajímají, proto nám je nabízí častěji než jiné. 

Výsledkem může být v extrémním případě společnost roztříštěná do opačně názorových skupin, které spolu nekomunikují a navzájem se nechápou. Příkladem vyhrocených názorů vzniklých i v důsledku komnat ozvěn může být kampaň v amerických prezidentských volbách v roce 2016, vztah různých skupin k Miloši Zemanovi, ale i bezpočet konspiračních teorií, kterým se daří na internetu.

Mysleme také na to, že fanatismus názorových proudů na sociálních sítí může i zabíjet. Rostou fanouškovské základny skupin, kde se podporuje opuštění klasické medicíny, samoléčba rakoviny, antiočkovací tendence, detoxikace Savem, léčení zubních kazů alternativní léčbou... Pro někoho bláznovství, pro někoho životný styl, o kterém přesvědčuje druhé...

 

Do boje!

Rok 2016 byl nazván rokem vítězství  falešných zpráv nad skutečnými. Možná oprávněně a možná i za pět minut dvanáct.

Ještě dnes, rok po volbách, zní hlasy, jak Facebook situaci podcenil, minulý týden si Zuckerberg tak trochu začal sypat popel na hlavu. Celou situaci zatím zakončil komentářem: "Trump říká, že Facebook je proti němu, liberálové říkají, že jsme pomohli Trumpovi.  Obě strany jsou znepokojeny. Jenže to je platforma, která podporuje všechny myšlenky, nápady a ideje."

Bojovat s bludy  nebude jednoduché. Je rozdíl, pokud si nějaká recesistická skupina vezme na paškál název Karlova mostu anebo jiná začne šířit informace o plánovaném jaderném útoku Izraele na Pakistán.

V prvním případě trochu recese (se kterou si my Češi tak rozumíme), ve druhém případě docela slušně zadělaný prů.er na mezinárodní konflikt...

A možná právě volby v USA donutily i Facebook zamyslet se nad tématem falešných zpráv. Kategoricky nadále odmítá cenzurovat  stránky, které považuje za falešné. Rozhodl se dát na stránky nový nástroj a umožnit lidem označovat příspěvky, které jsou nedůvěryhodné. Označené příspěvky prochází kontrolou a potvrzené falešné zprávy mají varovné označení, že je obsah zpochybněn.  V Česku se zatím této novinky nedočkáme, platforma zatím běží na anglicky psaných článcích.

Do boje proti falešným zprávám jsme se dali i v Česku prostřednictvím nového úřadu zřízenéno Ministerstvem vnitra.  A jak už u nás bývá zvykem, zřízení vyvolalo velkou diskuzi. Na jedné straně jsou jeho zastánci, kteří podporují myšlenku, aby byla možnost eliminovat servery falešných zpráv, druzí v tom vidí jasnou cenzuru.

Boj s falešnými zprávami se stává i předmětem volebních plánů některých stran. Je to aktuální téma, o tom není pochyb.

 

Zpátky do lavic

Studie Standfordské univerzity na konci minulého roku prokázala, že většina studentů nepozná falešné zprávy.

Řada z nich věřila  jen na základě fotografie seschlých okvětních lístků sedmikrásek, že kytice byla vystavena radiaci jaderné elektrárny Fukušima. Fotka neobsahovala ani zdroj, ani bližší popis.

Možná by se na školách mohl začít vyučovat nový předmět: Kritické myšlení, informační etika a práce s informacemi. Co vy na to? My bychom to podpořili.

Opakování je matka moudrosti a tak na závěr překládáme malé sedmero k identifikaci falešných zpráv na internetu:

  1. Vzhled stránky (spousta reklam na pornoprůmysl, reklamy na hubnutí apod. svědčí spíše o podvrhu).
  2. Kontaktní údaje webu (neměla by chybět adresa redakce nebo jméno zodpovědné osoby).
  3. Autor článku (pokud je uveden, můžete si ho "vygooglit", o koho jde).
  4. Fotografie (zkuste přes pravé tlačítko dát "Vyhledat obrázek pomocí Google", možná se budete divit, kde všude konkrétní fotku najdete B-)).
  5. Citace (vyjadřují se k tématu opravdu lidé, kteří mají co říct, víte, o koho se jedná?).
  6. Ověřte informaci z více zdrojů (ideálně z velkých zpravodajských serverů).
  7. Reference na webu - ověřte si zda server, na kterém zprávu čtete, už nebyl zahrnut do seznamu pochybných stránek.

Pokud stránka často publikuje falešné zprávy, možná už na to někdo upozornil. Na českém internetu lze najít seznamy stránek s pochybným obsahem. Například zde.

Co říct dnes závěrem?  Nepřišel čas konečně všechny ty internety zakázat? Škoda, že se toho paní Pohlová nedožila B-).



Sdílení 

Naučte se pravidlům,
abyste je mohli správně porušovat.

Dalajlama

Je rozumné brát do hrsti rozum, ne žádnou část tohoto webu. © BRAINCUBE