ZPĚT NA WEB BLOG ZPĚT

Blog
Mozkovna Doba čtení 3 minuty

Zapomeňme na to

Přidáno 22. 08. 2017

Připomeňme si dnes na scénu ve filmu Muži v černém. Will Smith aktivací pera v ruce vymaže vzpomínky všech okolostojících. Je to sci-fi? Ale kdepak. Možná už blízká budoucnost.

Snímek Muži v černém ale nebyl jediným filmem, který předvídal mazání paměti. Viděli jste třeba Věčný svit neposkvrněné mysli? Už si někdy nejsme jisti, zda jsou sci-fi filmy motivací pro vývoj anebo ve filmech už přece jen pracují s reálnými tajnými výzkumy.

Nám by se rozhodně líbilo čas od času vymazat některé vzpomínky. Kdo by občas nepotřeboval po bouřlivé párty zmáčknout tlačítko a rázem zapomenout na nějaký trapas, zbytečnou hádku anebo vzít pár nevhodně vyřčených slov na poradě šéfovi či doma partnerovi?

Letos na jaře se tímto tématem zabývala i Americká asociace pro rozvoj vědy. Sheena Josselynová z torontské univerzity zde představila výsledky svého dlouholetého výzkumu. Vědci už jsou dnes schopni určit, kam se v mozku konkrétní vzpomínka uložila. Pak stačí jen aktivitu těchto buněk pomocí přístrojů snížit. A tím vymazat paměť.

Musíme vás uklidnit. Výzkum probíhá zatím jen na myších. Ale úspěšně. Vědci myši naučili, že po určitém zvuku následuje rána elektrickým proudem. Jakmile se ozval zvuk, na myších byl pozorovatelný strach z další rány. V myším mozku se podařilo identifikovat nervové buňky, které nepříjemnou vzpomínku uchovávají. Vědci pak buňky deaktivovali a tím je vyřadili z oběhu. Myši na zásah elektřinou zapomněly a po zaznění zvuku se chovaly, jakoby se nic stát nemělo.

Pozoruhodné na tom všem je, že se celý proces dá vrátit. Utlumené buňky lze zase aktivovat a tím obnovit "ztracenou" paměť. Při pokusech se po reaktivaci buněk myši opět začaly zvuku lekat.

Sama Josselynová připouští, že drží v ruce dvousečnou zbraň. "Z chyb se učíme. Když vymažeme z paměti své chyby, co nám zabrání je opakovat?", uznala.

Tato technika vymazání vzpomínek by na druhou stranu mohla pomoci pacientům, kteří trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Stejný postup se navíc podařil v případě myší, které delší dobu dostávaly kokain. Terapie by proto byla přínosná i pro drogově závislé. Nezní to špatně, že?

Posttraumatický stresový syndrom (PTSS) vzniká jako reakce na traumatickou událost. Postižený opakovaně prožívá událost v myšlenkách, snech a vyhýbá se místům a situacím, kdy k události došlo. 

Na mazací tlačítko v nabídce obchodních řetězců si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Ale jedno je jisté. Vymazat vzpomínky umíme i bez tlačítek. Náš mozek to umí a dělá to denně.

Data smaže spánek

Zeptáme se teď jinak. Fotíte na svůj mobil a najednou máte paměť plnou. Pro další fotku již nemáte místo. Promažete staré snímky, je to tak? Přesně tak pracuje i váš mozek.

Tým kanadských a švýcarských vědců zase o něco více odkryl tajemství lidské paměti. Teorii o vytváření vzpomínek během REM fáze spánku testovali zatím jen na laboratorních myších, přesto je převratná. Studii zveřejnil časopis Science.

REM fáze spánku je pro naši paměť zásadní. Vědci myším během spánku deaktivovali určité mozkové buňky.  Pokud to udělali během REM fáze, myši si druhý den nepamatovaly, co se předchozí den naučily.  Pokud ale stejnou techniku použili v jiné spánkové fázi, myši si vzpomínky uchovaly.

Z části tak odborníci poodhalili záhadu paměti i fáze REM. Ve stejné době, jako se podle nové studie vytváří vzpomínky, se nám totiž také zdají sny. Vědci proto už dlouho předpokládali, že během REM fáze si mozek "třídí myšlenky", ukládá je a nebo háže do koše.

Změňte své vzpomínky sami

Pokud si myslíte, že pro smazání vzpomínky se stačí vyspat, tak máme ještě jedno překvapení.

Myslíte si, že všechno, co se nám stane až do sebemenších detailů, si mozek zapisuje?  A kdykoliv v případě potřeby si to z paměti vytáhne?

Pohrajme si s naší pamětí.

Představte si poslední jízdu v MHD.  Nejspíš si vybavíte, kdy to bylo a kam jste jeli. Pravděpodobně si pamatujete, jestli jste seděli či stáli, jestli se vám zde dobře dýchalo a kolik lidí s vám zhruba cestovalo. Už hůře si vybavíte jednotlivé tváře a oblečení.  Proč si je za pár hodin jednoduše nepamatujeme? Mozek si to přece musel zapsat. B-)

Vzpomínka na jízdu je jako puzzle z tisíce dílků.  Vůz i uspořádání sedadel vidíte dobře, ostatní detaily postupně mizí. Jakoby se pár desítek dílků ztratilo. Mozek se je snaží dohledat, pokud se mu to nepodaří, začne místo ztracených dílků vytvářet odhady a přepisovat paměť.

Mozek tedy nečistí disk jen ve spánku. Dělá to průběžně, i když bdíte. Odhady nevytváří definitivně, mění je i podle toho, jakou máte právě náladu, jestli se cítíte příjemně či nikoliv, co právě děláte.

Matně si vzpomínáte, že v přední části vozu stál někdo s dítětem. Tento dílek se z paměti skoro celý ztratil. Mozek pouze ví, že tam někdo byl. Nepovažoval však informaci za důležitou a do paměti ji neuložil. Snaží se z toho vybruslit a vytváří skvělé odhady. Ví, že s dětmi většinou cestují matky. Do vzpomínky vám vloží tedy ženskou postavu. 

Někdy jsou tyto odhady ovlivněny věcmi, co tam nemají co dělat. Chce se vám teď spát? Možná ve vaší vzpomínce žena nebo dítě bude zívat. Jste zrovna naštvaní? Žena ve vzpomínce  se možná bude mračit nebo bude dítě plakat.

Ale co je zajímavější. Při zítřejší si vzpomínce si už nebudete pamatovat dnes vytvořenou zívající ženu. Mozek začne dělat opět odhady a najednou ve voze na stejném místě uvidíte jasně usměvavého tatínka.  Nový obraz vzpomínky překryje ten původní. Hlavní celek (jízdu v MHD) si budete pamatovat, detaily už ne.

 

Falešné vzpomínky

Byly prováděny pokusy, kde lidem byly nenápadně podstrčeny vymyšlené vzpomínky, které se jim nestaly. Později se těmto lidem sdělilo, že byli součástí pokusů, a že jim byly vsunuty vzpomínky, které se jim nestaly. Část těchto lidí, ale stále věřila, že se jim ty události vážně staly.

Naše paměť není záznamník. Smiřme se s tím, že nějaké věci co si pamatujeme, se třeba nemusely stát, nebo se mohly stát, ale jinak než si myslíme.

Co se týká falešných vzpomínek, tak proběhlo několik testů. Například situace, kdy zloděj okradne ženu a uteče. Očití svědci měli pak muže popsat. Mezi svědky byli najatí herci, kteří hlasitě zakřičeli, že zloděj měl zelenou bundu (ve skutečnosti byla modrá). Policisté si pak brali jednotlivé svědky a ptali se na zloděje. Hodně svědků uvedlo, že jsou si naprosto jistí  a zřetelně viděli zelenou bundu.

Podařilo se nám dnes zbořit další zažitý mýtus a nasadili jsme vám brouka do hlavy, kolik vašich vzpomínek je skutečných a kolikrát si s vámi váš mozek hrál? B-)

Pokud chcete, můžete si jeden test na vytváření falešných vzpomínek zkusit zde. A dejte nám vědět třeba na Facebook, jak jste dopadli.



Sdílení 

Naučte se pravidlům,
abyste je mohli správně porušovat.

Dalajlama

Je rozumné brát do hrsti rozum, ne žádnou část tohoto webu. © BRAINCUBE