ZPĚT NA WEB BLOG ZPĚT

Blog
Brouci v hlavě Doba čtení 320 sekund

Zapomeňte na bolest. Bojujte, nebo utečte!

Přidáno 15. 11. 2016

Proč při otevřené zlomenině v první chvíli necítíme bolest, ale když se praštíme kladivem do prstu, řveme jak tuři? Proč mohou chirurgové operovat mozek a u toho se v klidu bavit s pacientem? Bolí vás z těch otázek hlava? To asi jen něco podráždilo vaši omozečnici. B-) 

Filmy nejsou tak hloupé, jak se zdají

Znáte to, díváte se na akčňák nebo horor a mozek vám prostě nebere, jak může ten padouch pořád běžet. Vždyť už jej dvakrát střelili, má ve stehně zabodnutý kuchyňský nůž a spadl z druhého patra.

No dobře, taková situace už je možná trochu přehnaná. Dejme tomu, že padouch utíká jenom s kuchyňským nožem v noze a kulkou v rameni, to už by vaše mozkové závity mohly pobrat. Mozkové závity jsou ostatně důvodem, proč padouch pořád běží. Ve stresových, život-ohrožujících situacích totiž uvolňují do krve koňské dávky adrenalinu.

Tato reakce mozku se nazývá poplachová reakce neboli fight or flight response (boj, nebo útěk). V roce 1920 ji poprvé popsal americký psycholog Walter Cannon, a proto se někdy používá i termín Cannonova reakce. Ať už jí budete říkat jakkoliv, spustí v těle procesy, které pomohou na chvíli potlačit bolest a dodají vám energii k boji, nebo útěku.

Při fight or flight reakci se uvolňuje nejen adrenalin. Nadledvinky vyprodukují více estrogenu a testosteronu a vylučují se i neurotransmitery dopamin a serotonin. Velmi důležitý je při této reakci hormon kortizol, který hospodaří s glukózou tak, aby adrenalinem vyburcované orgány a svaly měly dost energie.

Adrenalin z vás udělá supermana

Centrální nervový systém vyšle prostřednictvím hypothalamu signál do nadledvinek a ty začnou vylučovat adrenalin. Tato látka má za následek:

  • zrychlení srdečního tepu,
  • zvýšení krevního tlaku,
  • stažení některých cév a uvolnění jiných,
  • rozšíření dýchacích cest. 
Hypothalamus (původním českým názvem podhrbolí) je část mezimozku. Stará se o to, aby jednotlivé orgány při tělesných reakcích spolupracovaly. Je to vlastně takový projektový manažer vašeho těla. B-)
Připravuje organismus na zvýšenou fyzickou zátěž a na zavaření mozku, řídí pocity hladu, žízně nebo tělesnou teplotu. Podílí se i na kontrole emocí a sexuální aktivitě. 

Toto všechno způsobí zvýšenou fyzickou kapacitu organismu. Proč? Abyste mohli utéct, nebo bojovat s hrozbou i přes jinak nesnesitelnou bolest.

Vezměte ale rozum do hrsti - když v danou chvíli bolest necítíme, neznamená to, že zranění není vážné. To nám pouze mozek získává čas. Čas pro útěk, nebo boj. Zranění se nevyléčí samo. Mozek jej pouze odloží na vedlejší kolej, dokud se nevypořádáme s nebezpečím, které by nás mohlo stát život.

A to dává smysl, nemyslíte? B-)

Mozek křičí: “uteč, nebo bojuj!”a vy si v klidu ležíte na gauči...

K fight or flight reakci ale nedochází pouze při zranění. Stačí, aby mozek vycítil jakoukoliv hrozbu nebo nebezpečnou situaci.

A mozek se přizpůsobuje moderní době. Znáte ten pocit, když večer vidíte v předmětu mailu od šéfa vykřičníky a rozbuší se vám srdce? Vaše tělo se připravuje k boji, nebo útěku. A vy přitom sedíte na gauči a nic vám nehrozí (minimálně do rána). To moc smysl nedává.

Reakci ale může spustit i obyčejná bolest, např. bolest zad nebo chřipka. Přebytky adrenalinu při této reakci vybízejí k běhu, nebo boji. Pokud ale adrenalin nespotřebujete, protože ležíte v posteli, zůstane v krvi jeho přebytek. To může způsobit psychické obtíže ale i třeba zkrácení svalů a křeče.

Z těchto stavů postupně může vzniknout tzv. syndrom chronické bolesti. Proti tomuto syndromu pomáhá hlavně cvičení.

Za chronickou považujeme bolest, která přetrvává déle než 6 měsíců.
Může však trvat i celý život.

Opaření bolí víc než kulka v břiše

Už víme, jak je to s bolestí, která ohrožuje náš život. Když se ale při zatloukání hřebíku praštíme do ruky, bolí to jako čert. V tu chvíli možná víc, než kdyby nás někdo postřelil.

Je to proto, že po celém těle a tedy i na prstech máme tzv. nociceptory. Receptory, skrze které se k mozku dostává signál o tom, že tělo utrpělo poškození. Bolest je tedy pouhým signálem mozku, kterým nám říká, ať rozžhavíme závity a něco s tím uděláme.

Mozek ale dobře ví, že v tu chvíli nám nehrozí nebezpečí ohrožující život. Takže když máme v těle kulku, mozek se postará, abychom na to nemysleli, než se dostaneme do bezpečí. Zatímco když se spálíme o pánev, mozek nám to dá řádně najevo, my hned ucukneme a minimalizujeme tak poškození.

Nociceptory jsou vlastně takové senzory mozku.
Kromě mechanického poškození - tlak, pořezání atd. - mozek upozorňují i na chemické poškození - například zakyselení při výrazné fyzické zátěži nebo tepelné - teplo i mráz.

Jak bolí říznutí do mozku?

Nijak. V samotném mozku nociceptory nejsou. To vysvětluje, proč je možné provádět operaci mozku a u toho si povídat s pacientem. Zajímá vás, jaké to je?

Mozek ale samozřejmě ochranu potřebuje. Proto je kolem něj takzvaná omozečnice, která se skládá ze dvou částí:

  • dura pia je tenká tkáň bezprostředně na mozku,
  • dura mater neboli tvrdá plena je pevná vazivová blána, kterou vedou žíly a která je pevně svázaná s lebeční kostí.

A v těchto tkáních nociceptory jsou. Proto mohou být pacienti při operaci mozku při vědomí pouze v prostřední fázi. Nikoliv na začátku a na konci, kdy neurochirurgové tento kryt mozku otevírají a zavírají.

Omozečnice je také důvodem, proč nás bolí hlava. V některých situacích totiž chemikálie uvolněné z žil aktivují nocireceptory a ty způsobí takovou migrénu, až máte pocit, že vám puknou obě hemisféry.

Takže odteď neříkejte “bolí mě hlava”, ale “bolí mě omozečnice”. B-) A pokud se, nedej bože, v budoucnu vážněji zraníte, nepanikařte, váš mozek se o vás postará. Minimálně do doby, než si stihnete zavolat pomoc.



Sdílení 

Naučte se pravidlům,
abyste je mohli správně porušovat.

Dalajlama

Je rozumné brát do hrsti rozum, ne žádnou část tohoto webu. © BRAINCUBE