Nažhavte závity, dnešní čtení bude důležité. Půjde v něm totiž o život.
Displej na zastávce autobusu ukazuje, že je 36 °C. Ani se na něj ale nemusíte dívat - stačí vzduch vlnící se horkem a pot na čelech ostatních čekajících. Na zastávce se není kam schovat a starý pán, který se potí více než ostatní, se najednou hroutí k zemi.
Přiskočíte k němu, rozepínáte mu košili, pleskáte ho po tváři a zavoláte do hloučku čumilů:
“Zavolejte někdo sanitku!”
Jak bude příběh, který se může stát po cestě z práce i vám, pokračovat? Pokud jsou s vámi na zastávce minimálně 4 další lidé, na 69 % nikdo sanitku nezavolá.
Stačila by přitom drobnost a příběh by pokračoval jinak. Stačilo by do hloučku zavolat:
“Vy, pane v tom modrém tričku, zavolejte sanitku!”
A ještě na pána v modrém tričku ukažte prstem. Pak nebude pochyb, že vám má pomoci právě on.
Američance Kitty Genovese bylo 28 let, když šla v noci 13. března 1964 z práce. Po celou dobu ji sledoval muž, který ji nakonec 30 metrů před vchodem do domu dvakrát bodl nožem do zad. Kitty volala o pomoc a slyšelo ji 38 sousedů. Jeden z nich zavolal na útočníka, ať dívku nechá být. Útočník utekl a pobodaná Kitty se vlekla k domu.
Útočník Winston Moseley ale neutekl daleko. Za chvíli se oklikou vrátil a našel Kitty, která už téměř v bezvědomí ležela před dveřmi. Ještě několikrát ji bodl, znásilnil a okradl.
Kitty zemřela v náručí 70leté sousedky, která se jako jediná vyšla podívat z bytu, co se děje. Policii toho večera zavolali pouze 2 lidé.
Noviny The New York Times rozpoutaly okolo smrti Kitty Genovese mediální štvanici. Existovaly různé verze toho, co přesně se osudný večer stalo. Všechny se ale shodovaly v tom, že volání o pomoc slyšely desítky lidí. Pouze pár jich ale zareagovalo.
Jistě, byla hluboká noc a většina oken zavřená. Ne každý také v křiku rozeznal volání o pomoc. Přesto apatie svědků nejde na rozum, že?
Čtyři roky po brutální vraždě se psychologové John M. Darley a Bibb Latané rozhodli přijít záhadnému chování na kloub. Provedli sérii tří experimentů, při kterých se účastníci sami nebo ve společnosti ostatních ocitli v krizové situaci.
Během jednoho z experimentů seděli účastníci každý v jiné místnosti a přes společný komunikační systém slyšeli, že jeden z nich (ve skutečnosti figurant) dostal epileptický záchvat. Stejně jako Kittyini sousedi tedy slyšeli, že má někdo problém, ale nevěděli, jak se zachovali ostatní.
Výzkumníci mezitím měřili, zda a jak rychle účastníci na krizovou situaci zareagují. Jak se ukázalo, rozhodující roli hrála velikost skupiny.
Velikost skupiny | Počet reakcí (%) | Průměrný čas reakce (s) |
2 (figurant + účastník) | 85 | 52 |
3 (figurant + 2 účastníci) | 62 | 93 |
6 (figurant + 5 účastníků) | 31 | 166 |
Promozkoumejte výsledky experimentu v tabulce. Říkají, že čím vyšší je počet svědků, tím nižší je pravděpodobnost, že oběti někdo pomůže. A pokud ano, mnohem pomaleji.
Tento typ chování vědci pojmenovali jako efekt přihlížejícího. Vžily se také pojmy apatický svědek a syndrom Kitty Genovese.
Když se vrátíme k příběhu Kitty, je jasné, že 38 sousedů se dostalo do bodu 1. Všimli si, že se před jejich okny něco děje. Část z nich ale skončila u bodu 2 - mysleli, že se venku jen hádají opilci. Dál už čísla klesají výrazněji, k 5. bodu se dostali pouze 2 lidé a jak víme, bohužel pozdě.
Psycholog Stanley Milgram nabízí jiné vysvětlení. Za apatií svědků podle něj stojí informační zahlcení.
Stačí přitom jeden dobře cílený zásah.
Vraťme se na zastávku, kde pomáháte pánovi a okolo vás stojí hlouček čumilů. Úspěšně prošli prvními dvěma kroky, ale je jich hodně a vy už jste začali pomáhat. Zasekli se proto na 3. bodu. Zodpovědnost se rozptýlila do davu a na vaše zvolání “Zavolejte někdo sanitku” nikdo nereaguje.
Vy už ale víte, co je třeba. Namíříte prstem na pána v modrém tričku a řeknete mu, ať právě on zavolá pomoc. Vyčleníte ho tak z anonymního davu a přenesete na něj zodpovědnost. Najednou už na zastávce nestojí jako součást vícehlavého davu.
Najednou je tam sám. A na 85 % vám pomůže.
Uložte si tuhle základní poučku z kurzů první pomoci do hlavy. Má to smysl.
Naučte se pravidlům,
abyste je mohli správně porušovat.
Dalajlama
Je rozumné brát do hrsti rozum, ne žádnou část tohoto webu. © BRAINCUBE